Sunday 29 March 2015

DEN 19: JSEM POLOHODNÝ PES

Ono už mi, lidi, fakt JDE!

Běhám, čuchám, ale když panička zavolá, už nemusí škubat šňůrou.
Tady prosím, sledujte, jak jsem VZORNÁ!


(No jo, já vím, že to video je na svislo. Co chcete, vždyť jsem pes!)

Dokonce chvílema přibíhám jen tak, sama od sebe.
Aby paničce nebylo smutno a věděla, že tam jsem.
A že bych si dala ňamku.

Dvakrát jsem navětřila JELENA.
A ani jednou jsem to nevzala přímou čarou do křoví.

Jednou jsem viděla PSA!
A když panička řekla, že jdeme jinam, šla jsem jinam.

Začínám být andělsky hodný pes.
Když jsem na šňůře.

Panička říkala, že teď už je to hlavně na ní.
Prý musí překonat nějakou psí-chologickou bariéru a pustit mě na volno.
Koukala jsem okolo, ale žádná bariéra tam nebyla.
A psi taky ne.

Ale panička to určitě zvládne.
Je moje a je šikovná!

Jen to "zůstaň" mi ještě docela nejde.
Vždycky to vydržím jen tak na tři čtvrtě šňůry.
Ale pak, když vidím jak se vzdaluje moje milovaná panička...
A moje milované ŽRÁDLO...
Tak prostě musím vstát a jít za nimi.

Nikdo není dokonalý!
Zatím!!

2 comments:

  1. Nejvíc obdivuji to lehni, to teda Lojzka neumí, musím mít v ruce dobrotku a dát ji skoro až na zem aby si Lois lehla, ale ona hned vstane či si sedne, prostě lehni jí nejde.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tohle by zrovna mělo být celkem snadné. Prostě si před ní stoupni s dobrůtkou tak, aby ji viděla. A počkej. Nenapovídej jí, neukazuj, co má dělat, ale taky jí tu dobrotu prostě nedávej.
      Bude nejspíš dost naštvaná, ale pokud o tu ňamku opravdu stojí, tak nakonec zkusí, co je potřeba udělat, aby ji teda dostala. Jakmile lehne, i kdyby jen na vteřinku, hned ji pochval a naval dobrůtku.
      Nemělo by to trvat dlouho, když budeš důsledná. Oni jsou psi zatraceně chytří, když dojde na žrádlo :-)

      Delete