DEN 9: JAK JSEM NEBYLA CHYTRÝ PES

Dneska se na procházce rozdávala mana nebeská!

 Vzpomínáte, jak jsem toužila po bažantovi? No tak už je to tady - dneska bylo KUŘE!

Ne že by mě dokázalo dostatečně odlákat od všech ostatních vzrušujících věcí.

Ale když jsem si občas vzpomněla, že tam mám paničko-mat na kuřata, tak to bylo BOŽÍ!

Až do chvíle, kde se mi do vodítka zamotal zákeřný strom.
No uznejte, bylo to od něj podlé.
Všude kolem louka.
Kilometry louky.
A veprostřed - STROM.
Skočil mi do cesty a omotal kolem sebe vodítko.
Tak jsem stála a čekala, jestli mu to dojde.
Trpělivě jsem čekala...
NEDOŠLO!
Tupá zelenina to je.
Panička mě musela odmotat.
Jak ponižující!

Tak tady se aspoň můžete pokochat, jak hrozně fotogenická bych v tom zlatozeleném podvečerním světle byla, kdybych vydržela chvíli sedět na místě a nemusela mít připnuté vodítko.

Já jsem teda samozřejmě MOHLA sedět jako pecka.
Jenže to už paničce došlo kuře.