Tuesday 30 June 2015

DEN 97: PANIČKA JE ZRÁDCE!

Panička přišla domů, letím ji nadšeně vítat jako obvykle, navětřím...a víte co?

ONA NĚKDE DRBALA CIZÍHO PSA!!

A ještě hůř - ČUBU!

To teda fakt nechápu.

Jak může docela klidně někde drbat úplně cizí čoklici, když má doma MĚ?!

Jsem uražená a nejmíň do večeře s ní nepromluvím.

Tak!

Monday 29 June 2015

DEN 96: NEMÁM RÁDA PLACATÝ VĚCI

Teda samozřejmě já MÁM RÁDA placatý věci.

Například placatý psí tyčinky jsou fajn.

A placatý vodítka taky - když znamenají, že jdeme ven.

A taky jsem ráda placatej pes, když je venku horko a já jsem uběhaná.

Ale co FAKT nemám ráda, jsou placatý věci, co se nedaj odčumákovat z podlahy.

Jako třeba tahle.

Když si s ní hrajeme, je to cajk.

Panička to hází, já za tím běhám, pak se o to taháme a utužujeme smečkové vztahy (zatímco Dorotka na to kouká z bezpečné vzdálenosti, abych na ni v tom nadšení nešlápla. Což občas šlápnu, no.)

Jenže dřív nebo později se stane, že ta modrá placatá věc přistane na placatém povrchu...a je to v háji.

To aby si pes obrousil čumák, když se to snažím zase vzít do tlamy. Zespoda to nejde, zeshora to nejde, když do toho praštím tlapou, drze se mi to pošklebuje.

No tak, paničko, zvedni mi to, ať si můžeme zase hrát, jo?

Friday 26 June 2015

DEN 95: JAK JSEM (NE)BYLA HRDINNÝ PES

V naší ulici se včera v noci děly věci.

Nejdřív byla hrozná rána.

Pak to všude modře blikalo, jezdily tam velký červený auta a hemžila se tam spousta lidí.

I panička dělala divný věci - místo, aby spala s Dorotkou v pelíšku, chodila ven a zase dovnitř, tvářila se vážně a říkala "Dej pokoj, Jenny".

A já vám byla TAK HODNÁ!

Ani jsem neštěkla, i když mě ty davy pod okny pily krev.


Chodila jsem za paničkou, kdyby potřebovala psí podporu (psí PODPORU, to jen kdyby někdo NÁHODOU četl "psí potvoru"!) a byla jsem celá připravená být HRDINNÝM PSEM.

Ale stačili na to prý hasiči sami, tak nic, no.

Tak to jdu teď dospat, abych mohla být aspoň HRDINNÝM HLÍDAČEM, jako obvykle.




Thursday 25 June 2015

DEN 94: JENNOSAURUS

Na Smečkovišti je zahrada úhledná
- trávník posekaný, kvetou tam kytišky, z jednoho konce na druhý proběhnete cobydup.

Nebo spíš cobytrysk. Protože JÁ nedupu. Já tryskám. Tryskuju....eh...svištím.

Doma, doma je to ovšem docela jiná.


Doma je zahrada dramatická.

Neprostupná džungle, plná tajných míst, ptačích hnízd, divných koutů a hustých keřů.

Nepřehlédnete ji, ani je na jeden pokus nepročucháte.

V zelené temnotě se může skrývat cokoli.

A taky se skrývá...

... divoký a nebezpečný JENNOSAURUS!!!!


Najednou se na vás vyřítí a než stačíte zaregovat...

...ublízá vás k smrti!

Pokud teda nemáte v kapse nějakou ňamku.

Wednesday 24 June 2015

DEN 93: LÍNÁ JENNY (NEJSEM)

Já vím, já vím!
Nenapsala jsem pravidelný příspěvek.

Ale to fakt není moje vina.
To panička!

JÁ jsem byla ready.
Ale prý se panička polepší, slibovala.
Budu jí hodně čmuchat a olizovat a skákat po hlavě, aby na to určitě nezapomněla.
Přece jen mám nějaké závazky k ctěnému čtenářstvu, že jo.

Monday 22 June 2015

DEN 92: RUČNÍ MYČKA



Moc ráda pomáhám při vaření.

Jsem na to rozený talent.

Nikdo neumí tak umývat nádobí, uklízet odpadky, testovat suroviny, roztomile se plést

...a taky skvěle myju ruce. Včetně důkladné masáže jazykem. I mezi prsty.

Jak budete něco dobrého vařit nebo péct, jsem vám plně k dispozici!

Vím, co je moje smečková povinnost.

I kdybych si měla jazyk obrousit do hladka!


Akorát tuhle jsme jely autem s paničkou na výlet a já koukám, že je tam na benzínce velký plakát: RUČNÍ MYČKA!

Asi mám konkurenci!!!

Thursday 18 June 2015

DEN 91: CO JE ZELENÉ, TO JE ZDRAVÉ


OKURKA?
Všude to píšou.

Jezte zeleninu.

Je to samá vláknina.

A vitamíny.

A minerálky.

Jsem moderní pes, jdu s dobou.

Tak tu zeleninu žeru i s těma minerálkama.



CHRAMST!!!

To budete koukat, jak budu krásná a štíhlá a zdravá.

I když vlastně...to už jsem, že jo.



P.S. Někteří čtenáři komentovali včerejší příspěvek o SDM, že jim prý připomíná sadomaso. Nevidím v tom problém. Jak je v tom maso, za mě je to cajk.

P.P.S. Uvažuju, že se budu ucházet o roli vegetariánského pesosaura v Jurském parku! Podle mě ji mám v kapse.


MRKVIČKA?

CHRAMST!!!

Tuesday 16 June 2015

DEN 90: SDM

Jsem zvídavý pes.

Spoustu volného času úplně nezištně věnuji vědeckému výzkumu.

Teď například mám rozjetej takovej slibnej projekt.

Jmenuje se to "SYNDROM DRUHÉ MISKY", ve zkratce SDM.

SDM je hrozně zajímavá věc.

Možná už jste si toho taky všimli.

Žrádlo panička rozděluje ze stejné konzervy.

Stejné žrádlo.

Totožné.

Prostě lautr to samý.

Ale v tý druhý misce je to žrádlo VŽDYCKY LEPŠÍ!

Netuším, čím to je, ale určitě na to přijdu.

Ovšem pro každou slušnou vědeckou práci je klíčový SBĚR DAT.

Hodně, hodně dat.

To se dělá tak, že musíte rychle sežrat SVOJE žrádlo, a pak se přesunout k té druhé misce a sežrat i to  CIZÍ. Pro porovnání.

Hodně, hodně žrádla.

Je to fuška, ale co bych pro vědu neudělala, že jo.

Taková bystrá, inteligentní, obětavá, pažravá...

...taková jsem prostě já.

Monday 15 June 2015

DEN 89: STARÁ RAŠPLE

To je on, bestie!
A je to tady.

Dny mého mládí jsou definitivně fuč.

Jsem stará rašple, říká panička.

Nevím, co to je, ale zní to strašně.

Vidíte ho?! To je on!


První BÍLEJ CHLUP!


Knírek je cool. Bílej chlup ne.
S šedivým knírkem jsem se ještě vyrovnala, ten je COOL.

Ale tohle je moc!

Je konec s mými leskými černými dny.

Ještě pár měsíců a bude ze mě prošedivělej vlčí špic.

Nebo ještě hůř - stříbrná liška. Slovenský čuvač. Samojed!

Ani nadrženej pudl se za mnou neotočí.

Jdu si zoufat do pelechu.

Thursday 11 June 2015

DEN 88: TY BLÁHO, TO BLAHO!

Panička na mě včera zkoušela reflexní masáž.

Nebo vlastně možná spíš reflexní pesáž, když se to dělá na psu, že jo.

Lidi, to je BLAHO!

Začalo to nenápadně.

Panička si ke mně přisedla na pohovku, když jsem si právě dávala svého obvyklého odpoledního šlofíčka.
Vypadalo to, jako obvyklé pomazlení. Párkrát pohladit, podrbat a tak...Ale bylo to MNOHEM lepší!

Nejdřív dlooouhé pohlazení na bocích. BLAHO!

Pak intenzivní hlazení nohou. Kolem dokola. Odshora dolů a zpátky. BLAHO!

Pak ťapky - NEBLAHO! - jsem lechtivá. Tak s tím panička přestala.

Pak se dlouze masírovalo za ouškama a na plecích. BLAHO!
Na hrudi a v drbacím bodě. SUPER BLAHO!
A nakonec přišlo na řadu bříško a záda nad ocasem. BLAHO!BLAHO!BLAHO!

Držela jsem jako pecka, nehnula jsem ani fousem a mručela jsem si slastí.

Doufám, že takhle to už teď bude pořád.

Panička potřebovala obě ruce, tak to nezdokumentovala,
ale takovýhle nějaký to byl pocit!


Wednesday 10 June 2015

DEN 87: LIDI NEMAJÍ RÁDI PEJSKY?!

Právě jsem zjistila, že lidi nemají rádi pejsky.

Asi.

A je to moc smutné zjištění.

Panička mi totiž četla článek o úslovích, týkajících se psů.

Čekala jsem, že tam bude něco jako "Kdo má psa, dál doskáče" nebo "Když se chodí pro vodu se psem, je to větší legrace", ale ono ne.

Řeknu vám, byly to strašné věci!

Tak třeba VYPESKOVAT. To prý znamená vynadat. No chápete to? Když někoho VYPEJSKUJU, tak má mít přece strašnou radost, no ne?

Nebo PSÍ POČASÍ! Já náhodou VÍM, jak vypadá psí počasí - trocha sluníčka, příjemně pofukuje, měkká tráva pod tlapkama...žádný déšť a vichr. Nechápu, jak na to lidi přišli!

A co třeba "JE MI POD PSA". To prý znamená, že je mi špatně.
Což je nesmysl.
Když je člověk pod psem, tak to znamená, že si hezky hrají, pes mu líže nos a oba jsou celí šťastní a spokojení. Náhodou, lidi by mohli být mnohem veselejší, kdyby si častěji dopřáli BÝT POD PSEM!

Aspoň že ne úplně všechno bylo tak negativní.

Tak třeba "pes, který štěká, nekouše", to dává smysl.
Nejde štěkat a kousat najednou.
To musíte střídat - ŠTĚK!-KOUS!-ŠTĚK!-KOUS!

A to nejlepší přišlo nakonec.

PES PŘÍTEL ČLOVĚKA.

To jsme.

A proto vám to všechno odpustíme.

Pac na to!

Tuesday 9 June 2015

DEN 86: MOJE SBÍRKA

Mám tam míček, kelímek od jogurtu,
mřížku z kočičího nočníku a tři kosti!
Každý pořádný pes má svoji sbírku.

Jsou to věci, které žužláte.

Věci, na kterých spíte.

Věci, o které se taháte.

Věci, co postupně ožíráte.

Prostě věci, které máte rádi.

Bývají dost okousané, protože psi mají většinou rádi tak nějak zubama.

Nejlepší místo na sbírku je, když si to všechno nanosíte do pelechu.

Pak se můžete svojí sbírkou těšit i ve spaní.


Akorát panička mi ji vždycky jednou za čas probere a něco vyhodí. Je to smutné. Ale zase na druhé straně je to příležitost doplnit nové věci. Protože jinak bych se za chvíli do pelechu nevešla.

A to by teprve bylo smutné!

Monday 8 June 2015

DEN 85: HLAVNĚ NENÁPADNĚ!

Jsou okamžiky vhodné pro smělou akci!

Drzý čumák lepší než poplužní dvůr.

(I když teda nevím, co je to poplužní dvůr a co bych s ním dělala. Leda by byl k žrádlu. Pak by to byla mnohem těžší otázka, co je lepší.)

V každém případě někdy však nastanou okamžiky, kdy je třeba se chovat nenápadně.

Našlapovat jako vánek.

Splývat se stíny v koutech.

Prakticky nedýchat. A hlavně nefunět!

Občas jsem tak dokonale nenápadná, až tam vlastně vůbec nejsem.

A pak se udělá CHRAMST!!! a ta ňamka/paniččina večeře/zbytek jogurtu, co vylizují kočky/čokoška zapomenutá na stole*/COKOLI jedlého... je MOJE.

A vo tom to je!


P.S. *) Čokoška je prý pro psy jedovatá. Určitě je to pomluva, co rozšířily kočky. Sežrala jsem 50 g, panička hysterčila s veterinářem a já byla šťastná jako blecha a v bříšku jako v pokojíčku!

P.P.S Dorotka je taky někdy nenápadná. Ale dělá to úplně špatně. Je nulová šance, že nějaká ňamka spadne POD pohovku!

Sunday 7 June 2015

DAY 84: (NE)NECH TO!

Super den na Smečkovišti.

Mám novýho kámoše!

Krásně mě honil a drbal a říkal, že jsem chytrá!

Což znamená, že je to moc sympatickej člověk. A všímavej!

Naučil mě nový trik - to se položí na zem ŇAMKA.

Já jdu samozřejmě po ní, že jo.

A slyším NECHTO.

To není zas tak moc fajn, protože to znamená, že si tu ňamku nesmím vzít.

Ale hned potom dostanu jinou ňamku od něj. Což je cajk.

Tak jsem poctivě cvičila NECHTO a řeknu vám, že to byla fuška.

Nechala jsem se nacpat dvěma tyčinkama a pak jsme měli pauzu.

A v pauze jsem vylezla na křeslo, z křesla na kamna, podala jsem si pytlík s tyčinkama, kterej tam přede mnou uklidili (a zapomněli přitom na to křeslo, CHI-CHI-CHI!!) .... a všech zbylejch osmnáct tyčinek jsem SEŽRALA.

Za odměnu, že jsem tak pěkně dělala NECHTO.

Takže teď umím vlastně povely dva.

Nech to a SEŽER TO!

Ten druhej mi jde dokonce bez učení, podle toho je vidět, jak jsem přirozeně inteligentní!

Thursday 4 June 2015

DEN 83: MŮJ PELECH, MŮJ DŮM

Nebo vlastně spíš můj dům - můj pelech.

Máme to ve smečce různě.

Například Dorotka má svoji vlastní tajnou schovávačku.

To musíte nejdřív za křesla..
...tam najdete mezi-pelíšek...
...a pak je rohová skříňka...
...ve skříňce další pelíšek...
...a v pelíšku Dorotka!

Občas jí tam strčím čumák, abych zkontrolovala, jestli tam nemá třeba nějaké ulité zásoby.
Nemá.
A panička mi pak vždycky vynadá, že nerespektuju cizí soukromí.


To MOJE pelíšky jsou přístupné všem.

Například MOJE pohovka.

A MŮJ okenní parapet.

Moje křeslo.

Moje druhé křeslo.

Můj pelech v obýváku...



A můj pelech v chodbě. Tam chodím na noc, abych měla klid. A taky to soukromí. Panička má pravdu, soukromí je fajn.



Tuesday 2 June 2015

DEN 82: MÁM MNOHO JMEN

Čím víc máš jmen, tím víc jsi psem.

Nebo tak nějak.

Já jsem teda FAKT MOC psem, protože jmen mám teda spoustu.

Tak samozřejmě jsem Jenny, že jo.
A taky Magor.
Dokonce na to i slyším!
Protože jsem vzornej Magor.


Tím to ovšem zdaleka nekončí.

Hodně často jsem JennyDolu!
Myslím, že to je takový čestný titul, když se pohybujete ve vysoké společnosti.
Nebo na vysokých místech.

Vždycky na paničku šťastně zavrtím ocasem, aby věděla, jakou mi to zdvořilé oslovení dělá radost.

Asi jí to taky těší, protože ho obvykle pak několikrát zopakuje!


Další běžný titul je Jenny Dost!
To je asi něco jako Doc nebo DrSC.
DoSt. Doctor Scientiarum.
To by celkem odpovídalo, protože nejčastěji ho panička používá, když něco usilovně zkoumám.

Občas jsem taky Jedeš!
To je nejspíš v jidiš.

Nebo Fujjeto.
To zas bude nejspíš italsky.
Tipuju, že to znamená něco jako HodnyPes.

Protože HodnyPes, to jsem prostě já!

Monday 1 June 2015

DEN 81: MŇOUCHY

Mám ráda mňouchy.

Jsou to příbuzné bzučáků z louky, ale nepíchají.

Zato chutnají skvěle.

V podstatě jsou to takové létající mňamky.

Když mňoucha probzučí barákem, je třeba se za ní vrhnout bez ohledu na nábytek.
Žádná židle, křeslo nebo dokonce stůl nejsou dostatečnou překážkou.
Všechno se dá zvrhnout nebo odkopnout, když do toho vložíte srdce.

A 12 kilo živé váhy v trysku.

Mňouchu obvykle doženete na okně.
Pak je potřeba do toho okna párkrát třísknout čumákem ve snaze ji polapit.
Krásně to drnčí a mňouchu to zmate.

A pak ji chytíte.
A sežerete.

Panička má velkou radost a říká, že jsem její černá mňucholapka.
Takový čestný titul, zřejmě.

Vaše
Mgr Jenny Mňch
(Magor Jenny Mňucholapka)