Thursday 12 March 2015

DEN 2: DIVNÁ PROCHÁZKA

To byla dneska divná procházka!

Teda jako samozřejmě bylo super, že jak panička přišla z práce, šlo se ven. Úplně jsem zapomněla, že mám vlastně hlad. Nejradši bych běžela tryskem, ale panička mě brzdila. Otrava.

A pak to začalo.

Chci se vrhnout skokem vyštěkat toho drzého psa za plotem....a ono mě vodítko dál nepustí. Párkrát poskočím. Nic. Štěknu. Nic. Ještě párkrát poskočím. Furt ani ťuk. Chvíli stojím a čučím do dáli.
Pak už toho není moc, co dělat. Tak zkusím jít blíž k paničce a to zjevně jde.
"Ahoj paničko, proč nejdeme dál?"

A víte, co? Panička mě pochválila a dostala jsem ňamku!!! Nechápu, ale SUPER!

Svištím si to dál a najednou zase... stop. OTRAVA! Stojím, čučím, zkusím zatáhnout, stojím, čučím. Jdu k paničce. A hele, zase ňamka! To je DOBRÝ!

Panička teda na konci procházky mrmlala něco o tom, že mi to jako chytrému psovi teda mělo už dojít, ale když kolem je prostě takového čmuchání a drzých psů a lidí a aut a..a..všeho.

Až když už jsme byly skoro doma, něco mě napadlo.
Je to jen taková teorie, ještě si nejsem jistá, ale mám pocit, že je možné, že když se panička zastaví a já se k ní vrátím, tak je z toho ňamka. Zní to jako hloupost, já vím, ale přece jen...musím to příště ještě víckrát vyzkoušet!

Jdu si lehnout na okno a budu o tom přemýšlet!

Vaše Jenny.

No comments:

Post a Comment