Monday 7 September 2015

ZÁPIS 109: HÁRUM, HÁRUM, TYDLIDUM

Hárám.

Hárání je vážná věc.

Funguje to tak, že bezcílně ťapu po bytě.

Jsem DĚSNĚ mazlivá.

A nyju.

To se dělá tak, že se leží a hluboce vzdychá.

Dlooouze se hledí do dáli.

Když na mě panička uprostřed nytí promluví, tak se mávne jednou, dvakrát ocasem, že jako slyším...a pak se dál hledí do dáli.

Kladu paničce hlavu na nohu a pak ji tam zapomínám, až má panička v noze brabence. Aspoň to říká. Já teda nechápu, kde by se tam vzali, ale jelikož hárám, tak to neřeším.

Mám vlahý, hluboký pohled a panička tvrdí, že se konečně chovám jako normální pes a ne jako šílené torpédo.

To všechno ovšem platí jen dokud panička nevybalí nějakou ŇAMKU!

Protože hárání nehárání, ŽRÁDLO je ŽRÁDLO!

Friday 4 September 2015

ZÁPIS 108: SMUTNÝ PŘÍBĚH VYHNANCE

Do ložnice smí s paničkou jen Dorotka.

Dokonce smí spát na paniččiným polštáři!

Což je STRAŠNĚ NEFÉR vůči ostatním pejsků.

Zejména teda mně.

Prý je to proto, že jsem na ni v noci vrčela a ona se pak bála a nevyspala se.

Tak jako jo. Připouštím. Nějaké vrky tam byly.

Ale to bylo v mém vrčavém období a to už je dávno pasé. Jenže některé předsudky se holt s chudákem psem táhnou furt dál.

Tak jsem najela na novou taktiku.

Spím těsně za dveřmi. Nebo přesněji spím připláclá na dveře. Zvenku.

Večer přijdu, dávám si záležet, aby bylo slyšet, jak HROZNĚ SMUTNĚ ťapu po podlaze.

ŤAP.

ŤAP.

ŤAP.

FŮŮŮŮŮŇ!

S hlubokým zafuněním se svalím na dveře. Povzdechnu si. Pěkně procítěně, aby to panička slyšela a styděla se, že je taková krutá na hodné černé pejsky...a čekám.

Zatím to teda nefunguje.

Tak aspoň když jde náhodou panička v noci čůrat, tak vstanu a vyčítavě na ni koukám. Obávám se ale, že ty psí oči, co na ni dělám, jsou totálně vyplýtvané, protože tuhle se o mně prakticky přerazila. Když přehlédne velkého černého psa, nejspíš přehlédne i ty velké psí oči.

Ale já se nevzdávám.

Pracuju na tom.

Uvažuju, že začnu srdceryvně pokňukávat.

Jestli ani to nezabere, tak už teda nevim.

Tuesday 1 September 2015

ZÁPIS 107: CHILLI ŇAMKY

Objevila jsem nové super ňamky!

A zjistila jsem, že mi je panička schválně tajila. Což je teda smutný.

Tvrdila mi totiž, že takoví ti pruhovaní bzučáci mi prý můžou udělat z čenichu bambuli.

Tak neudělali.

Sežrala jsem jich na Smečkovišti přes víkend snad padesát a jsou SUPER!

Báječný CHILLI ŇAMKY!

Pikantní.

Pálivý.

Osvěžující.

Příjemně ostrý.

Prostě BOŽÍ!