DEN 12: JAK BYLI VŠICHNI OSTATNÍ ZLOBIVÍ PSI

Tenhle smečkový výlet se mi moc líbil.
Všichni ostatní byli zlobiví psi. A já ne.


Začalo to už když jsme přijeli.
Byl tam trochu zmatek, lidi, psi, to štěně...a najednou koukáme, že se Dotty ztratila.
Tak za ní panička vyrazila a ona si klidně pochodovala sousedovou zahradou a když na ni panička volala, tak Dotka nehnula ani uchem.
To JÁ bych na jejím místě uchem hnula.
Možná.



Pak bylo všechno to hraní se štěnětěm a jeho lidi nám každou chvíli dávali něco na zub a panička se zlobila, že po mně zapomínali chtít sedy-lehy.
Ale já si občas stejně sedla.
Takový jsem HODNÝ pejsek!

Ale to vůbec nejlepší teprve přišlo.
Šli jsme na procházku na zahradu a byly tam SLEPICE!
Úplně jen tak volně ložený, prostě všude.
A já je nehonila.
A štěně jo.
A neposlouchalo!

P.S. Teda já je nehonila proto, že jsem byla na vodítku a panička měla ruku skoro vylomenou z ramene, ale to jsou drobné, nepodstatné detaily. Prostě štěně BYLO zlobivý pes a já ne!

P.S.2 Dobře, POKUSILA jsem se skočit za husama do rybníčku, to uznávám. Ale panička mě udržela, tak se to nepočítá.

P.S.3 A že jsem se spletla a myslela jsem, že to jídlo nahoře na jídelním stole tam bylo nechané pro mě, to je úplně pochopitelný omyl, který tu nebudeme rozmázavat, že jo.