DEN 21: PODLÝ PODRAZ NA HODNÉ PEJSKY!

Moje milovaná panička mi provedla strašnou věc!

Jen si to představte - přijela z práce jako obvykle.
Naložila mě do auta, jako obvykle.
Přihodila Dorotku, což je OK.

Tak se těším, že bude myší louka, jsem celá nachystaná na procházku...

Jo, houby procházka!
Jely jsme k veterináři!
A píchnul mě do kožichu!!

Pak jsme teda šly na procházku do lesa, ale tím už to panička nezachránila
Budu se na ni celý večer vyčítavě tvářit, třeba z toho kápne extra piškot.

Kápnul!

Tuším zradu!!!

Dorotka zatím ne!

DEN 20: VELKÝ DEN!

Napsala bych ho s velkým D, ale to nejde, protože nadpis je velký celý.

Nicméně to byl den významný, nebojím se říct přelomový.

Vidíte tohle?

Víte, co to je?

Ano, správně, je to konec šňůry.

A co ještě vidíte?

Nebo teda přesněji, co nevidíte?

Žádnou ruku nevidíte, protože ho nikdo NEDRŽÍ!!!

Dneska mě panička poprvé nechala běžet na volno.

Teda na skoro volno.

Šnůru jsem táhla za sebou.

Až TÁÁÁKHLE daleko jsem byla!

A takhle vzorně jsem k ní na každé zavolání přibíhala.

Škoda, že víc nefoukalo.

Mohly mi přitom ještě romanticky vlát uši a ocas.

Ale i tak dobrý, ne?!

DEN 19: JSEM POLOHODNÝ PES

Ono už mi, lidi, fakt JDE!

Běhám, čuchám, ale když panička zavolá, už nemusí škubat šňůrou.
Tady prosím, sledujte, jak jsem VZORNÁ!

(No jo, já vím, že to video je na svislo. Co chcete, vždyť jsem pes!)

Dokonce chvílema přibíhám jen tak, sama od sebe.
Aby paničce nebylo smutno a věděla, že tam jsem.
A že bych si dala ňamku.

Dvakrát jsem navětřila JELENA.
A ani jednou jsem to nevzala přímou čarou do křoví.

Jednou jsem viděla PSA!
A když panička řekla, že jdeme jinam, šla jsem jinam.

Začínám být andělsky hodný pes.
Když jsem na šňůře.

Panička říkala, že teď už je to hlavně na ní.
Prý musí překonat nějakou psí-chologickou bariéru a pustit mě na volno.
Koukala jsem okolo, ale žádná bariéra tam nebyla.
A psi taky ne.

Ale panička to určitě zvládne.
Je moje a je šikovná!

Jen to "zůstaň" mi ještě docela nejde.
Vždycky to vydržím jen tak na tři čtvrtě šňůry.
Ale pak, když vidím jak se vzdaluje moje milovaná panička...
A moje milované ŽRÁDLO...
Tak prostě musím vstát a jít za nimi.

Nikdo není dokonalý!
Zatím!!

DEN 18: SEKUNDÁRNÍ SMEČKOVIŠTĚ

Naše smečka má velké teritorium.
Není to jen o hlídání okna, pod kterým chodí drzí pěšáci.

O smečkové dny jezdíváme na sekundární smečkoviště.
(No nedivte se, jednou jsem ohlodala slovník. Jsem vzdělaný pes!)

Jsou tam pohovky, stodoly, krtci a PLOTY.
Hrozně moc plotů všude dokola a za nimi chodí LIDI!
A někdy taky PSI a ještě hůř KONĚ!!!

Řeknu vám, je to fuška to všechno ohlídat, oštěkat a oběhat.
To není jako doma, kdy můžu na ty drzouny řvát pěkně v leže na parapetu.

Na smečkovišti se musí svištět z jednoho rohu na druhý pěkně tryskem.
Jen Dottka švindluje a zkracuje si cestu domečkem.

JÁ nešvindluju, JÁ to poctivě obíhám.
A vůbec to nesouvisí s tím, že jednou jsem zkusila zatočit do dveří a majzla jsem se o zárubeň.

Když zrovna neběhám a neštěkám, mám důležitou roli.
Hlídám dveře.
Hele!
Přese mě prostě žádný vetřelec neprojde.
Leda by na mě šlápnul.


Bylo to náročné, ale povedlo se mi smečku udržet celý den v bezpečí.
Dorotka už to zalomila na pohovce a já si jdu taky schrupnout.

Dottka zabrala paničce pohovku

Haló! Paničkó, pusťte mě dovnitř!

No tak HALÓ! JE TAM NĚKDO?!

No proto! Už jsem myslela, že mě tam necháš!

DEN 17: JELEN!!!!

A taky jsem byla neuvěřitelně hodná a šikovná holčička a jím lžící a umím "zůstaň", ale hlavně...JELEN!!!!

Dneska byl jeden z nejlepších dnů mého života.

Ta za prvé procházka, že jo.
Ani nevím, jak se to stalo, ale já poslouchala!
Jako hodinky (kdyby teda hodinky poslouchaly. Což podle mě neposlouchají. Ale já jo!)

Přišla jsem na KAŽDÉ paniččino zavolání.
Fakt, na úplně, úplně každé!
Zastavila jsem se VŽDYCKY, když řekla "čekej"!

A mrkejte na tohle!!!

A to prosím nebyla náhoda, dala jsem to už dvakrát předtím (a asi pětkrát se mi to nepovedlo). Já vím, i na tomhle videu jsem se zvedla dřív, než mě panička zavolala, ale to bylo tím, že už jsme to jely poosmé, tak jsem tušila, že to přijde :-)

No a takhle umím jíst lžící. Jsem dobrá, co?!

Ale to všechno bledne před tím největším zážitkem.
To takhle jdu, čuchám, čuchám...říkám si: "Ta socha nějak divně voní!"
A najednou vám zpoza tý sochy vyrazil ten JELEN!!!

Byl obrovský a měl parohy jako kráva.
Teda vlastně mnohem větší! Mnohem, mnohem větší.
Jasně, že jsem za ním vyrazila - to nemůžete ani po nejhodnější čubě chtít, aby zůstala stát, že jo.

Ale jak se napjalo vodítko, já si vám uvědomila, že mám paničku a OTOČILA jsem se a přiběhla k ní. Možná to maličko souviselo s tím, že ten jelen zmizel v lese. Ale i tak jsem FAKT DOBRÁ!

Jsem celá natěšená, co potkáme příště.
Jelen místo myší, to je zatracenej upgrade!
Dneska se mi bude zdát o medvěděch!!

P.S. Panička zmiňovala, že mi prý dáváte na Facebooku nějaké Lajky. Tak vás chci upozornit, že jestli u nás doma přistane nějaká ruská špiclice, tak ji kousnu!

DEN 16: JSEM VESELÝ PES

Popravdě, velké naděje jsem si dneska nedělala.

Venku pršelo, bylo pošmourno, to na myší louku nevypadalo.
Možná je s loukama utrum.
Nafurt.

Tam! Tam byla! Skoro jsem ji měla!!

A víte co?!
Ono se šlo VEN!
Na louku!
Za myšmama!!!

Pečlivě jsem pročumákovala každou slibnou myší díru.
A jednou jsem skoro chytila MYŠ!
Nakonec zdrhla, ale určitě jsem ji parádně vyděsila.
Teda aspoň si to myslím.
Nevim, proč si ty myši nemůžou kopat širší tunely.
Nebo bych potřebovala delší čumák.


Doma na mě panička zkoušela nějaký zázračný ručník.
Prý to vytře psa dosucha dosucha.
Na začátku jsem byla na hřbětě mokrá a na břiše suchá a ručník byl vlhký.
Nakonci jsem byla stejnoměrně navlhlá po celém psu a ručník taky.
Řekla bych, že to byla remíza.

Ale panička má prý vůni "mokrý pes" docela ráda.
Tak jsme spokojené obě.

P.S. Víte, že takhle dole pod každým Dnem můžete komentovat? Byla bych ještě šťastnější pes, kdybyste mi občas něco napsali.

DEN 15: JSEM SMUTNÝ PES

Tak dneska zase nic :-(
Druhý den po sobě!
Myši si na MOJÍ louce už určitě dělají mejdan!

Nevím, co se děje.
Na lovu byla panička včera a přesto dneska přišla domů až za tmy.
Napadla mě strašná věc: Co když má někde jinde cizí smečku?!
Co když je má radši než mě!
Co když jim dává MOJE ŽRÁDLO?!

Ale ne, je to dobrý.
Důkladně jsem to pročuchala a s žádnýma cizíma pesama se nezahazovala.
Tak aspoň tak.

Měla jsem takový hlad, že jsem nedělala sedy-lehy, ale spíš to byly shyby.
Paničce mě asi bylo přece jen líto, tak jsem dostala vylízat konzervu.

Ale zítra, paničko, zítra už půjdeme zase na ty myši, viď?!
Brou noc.

DEN 14: JSEM ZMATENÁ

Dneska se nešlo na procházku.
Panička byla na lovu, přišla pozdě, ale přivezla spoustu žrádla.
Což je cajk.
Protože procházka je procházka, ale ŽRÁDLO je ŽRÁDLO!

No jo, ale pak to bylo FAKT divný.

Panička vybalila konzervu.
Dottka a já naběhneme.
Už to znám, že jo, brnkačka, vím, co se po mně chce.

Tak začnu sedy, lehy, velké oči...
To zvládám levou zadní.
Teda samozřejmě nejen levou zadní.
Zkoušeli jste si sednout jenom jednou nohou?
Tak to ani nezkoušejte, nebo se překlopíte.

Ale prostě sedám a lehám jako o život...
a ono NIC!
Jakože prostě vůbec NIC!!!

Panička sedí, v ruce ŽRÁDLO, voní to až na ulici a NIC.
Prej ňákej "MÍČEK!", povídá panička.
Copak já vím, co je to míček?
Asi to bude sedni.
Nebylo.
Tak možná lehni?
Taky nebylo.
Sedni-lehni kombo?
Taky nic.

Sakra, co se děje, já CHCI to ŽRÁDLO!

Co tady dělá ta malá žlutá věc?
Plete se mi to tady, nevidím pořádně na žrádlo.
Štouchnu do toho čumákem, ať se to odkulí...
a panička zajásá a dostanu ŽRÁDLO!
Cože?!

Trochu se bojím, že paničce šlápl při lovu mamut na hlavu.
Zkusíme to zase pěkně po staru, to už ti přece, paničko, tak pěkně šlo!
Sednu. Lehnu. Sednu-lehnu-oči. Ležim. Ležim. Pořád ležim. Nic.
Panička čučí na tu malou žlutou kulatou nesympatickou věc.

To nemyslíš vážně, paničko?!
Fakt chceš jenom, abych to trochu povrtala čuchákem?
Tak dobře, jdu na to, stejně mi ten žluťák leze na nervy.
Šťouch, šťouch....

FUNGUJE TO!!!!!

Takže, přátelé, představuju vám další spouštěč žrádla.
Jmenuje se "míček, sakra, Jenny, MÍČEK!" a strká se do něj čmuchákem.
To je von:

DEN 13: DEN NABROUŠENÉ PANINY

Panička přišla dneska domů a byla vostrá jako břitva.
Až to ani nebyla panička, ale spíš panina.

Seřvala mě hned mezi dveřma jenom proto, že jsem skákala, řvala jako na lesy, dupala jí po nohách a honila kočky. To dělám vždycky a jindy jí to nestojí ani za zmínku.

Tak jsem radši zařadila model "nejhodnější černý pes".

Dělám hodného psa

Chodila jsem na zavolání.
Sedala a lehala.
Dokonce jsem párkrát dala i "čekej!"
Akorát mi teda k tomu musela panina vždycky dupnout na vodítko, abych si vzpomněla, co mám udělat.

Asi to zabralo, protože na konci procházky už to byla zase moje hodná panička a hezky mě podrbala a pochválila.

A dala mi dožrat, co jí zbylo v kapse.
Takže SUPER!

DEN 12: JAK BYLI VŠICHNI OSTATNÍ ZLOBIVÍ PSI

Tenhle smečkový výlet se mi moc líbil.
Všichni ostatní byli zlobiví psi. A já ne.


Začalo to už když jsme přijeli.
Byl tam trochu zmatek, lidi, psi, to štěně...a najednou koukáme, že se Dotty ztratila.
Tak za ní panička vyrazila a ona si klidně pochodovala sousedovou zahradou a když na ni panička volala, tak Dotka nehnula ani uchem.
To JÁ bych na jejím místě uchem hnula.
Možná.



Pak bylo všechno to hraní se štěnětěm a jeho lidi nám každou chvíli dávali něco na zub a panička se zlobila, že po mně zapomínali chtít sedy-lehy.
Ale já si občas stejně sedla.
Takový jsem HODNÝ pejsek!

Ale to vůbec nejlepší teprve přišlo.
Šli jsme na procházku na zahradu a byly tam SLEPICE!
Úplně jen tak volně ložený, prostě všude.
A já je nehonila.
A štěně jo.
A neposlouchalo!

P.S. Teda já je nehonila proto, že jsem byla na vodítku a panička měla ruku skoro vylomenou z ramene, ale to jsou drobné, nepodstatné detaily. Prostě štěně BYLO zlobivý pes a já ne!

P.S.2 Dobře, POKUSILA jsem se skočit za husama do rybníčku, to uznávám. Ale panička mě udržela, tak se to nepočítá.

P.S.3 A že jsem se spletla a myslela jsem, že to jídlo nahoře na jídelním stole tam bylo nechané pro mě, to je úplně pochopitelný omyl, který tu nebudeme rozmázavat, že jo.

DEN 11: DEN SPOUSTY PSů

Tak to štěně nebylo k jídlu.

Bylo to na hraní.

Dorotka se tvářila dost nedůvěřivě, ale mně se to moc líbilo!

Teda zkoušela jsem ho i ochutnat, ale to mi neprošlo.
Akorát na cvičení na poslušného psa to moc nebylo.
Ale za to nemůžu, štěňata jsou prostě vypínače poslušnosti, no :-)

DEN 10: DEN DLOUHÉ ŠŇŮRY

Dneska se mi to na procházce moc líbilo!

Chodila jsem se úplně, kam jsem chtěla.
No dobře, ne tak docela úplně, ale skoro!

Hele, jak daleko od paničky jsem!
(To zíráte, jak mám dlouhou paničku, co?!)

Chvíli to bylo trochu matoucí, ale pak jsem občas dokonce i poslouchala.
Tady například - jak vidíte - sedím paničce u nohy.
Na noze.
V noze.
Prostě sedím, no.

Pak jsme zase potkali tu drzou bílou labradorku, co ke mě čuchala.
A zase ke mě čuchala.
Pán jí říkal: "Nech toho, kousne tě."
Tak jsem jí teda kousla.
Ale jenom úplně maličko.
Fakt.

Takže to byl celkově velmi úspěšný den!

P.S. Zítra jedeme na návštěvu, prý tam mají nějaké štěně. Nevím, co to je, ale doufám, že to třeba bude k jídlu! Těším se!

Moje louka

DEN 9: JAK JSEM NEBYLA CHYTRÝ PES

Dneska se na procházce rozdávala mana nebeská!

 Vzpomínáte, jak jsem toužila po bažantovi? No tak už je to tady - dneska bylo KUŘE!

Ne že by mě dokázalo dostatečně odlákat od všech ostatních vzrušujících věcí.

Ale když jsem si občas vzpomněla, že tam mám paničko-mat na kuřata, tak to bylo BOŽÍ!

Až do chvíle, kde se mi do vodítka zamotal zákeřný strom.
No uznejte, bylo to od něj podlé.
Všude kolem louka.
Kilometry louky.
A veprostřed - STROM.
Skočil mi do cesty a omotal kolem sebe vodítko.
Tak jsem stála a čekala, jestli mu to dojde.
Trpělivě jsem čekala...
NEDOŠLO!
Tupá zelenina to je.
Panička mě musela odmotat.
Jak ponižující!

Tak tady se aspoň můžete pokochat, jak hrozně fotogenická bych v tom zlatozeleném podvečerním světle byla, kdybych vydržela chvíli sedět na místě a nemusela mít připnuté vodítko.

Já jsem teda samozřejmě MOHLA sedět jako pecka.
Jenže to už paničce došlo kuře.

DEN 8: POSLUŠNĚ HLÁSÍM...

...že se dnes na procházce nic zvláštního nestalo.

Teda kromě toho, že nad myší loukou kroužila KONKURENCE. Jen si ten obrázek zvětšete a uvidíte! Hned tři...orli nebo supi nebo tak něco.

Panička říkala, že jsou to káňata, ale já vím svý.

Tak jsem radši rychle vrtala myši ňuchákem, aby mi je ty plachťáci nevyfoukli!
I když je jich tam asi dost.
Teda těch myší. Mají tam velkoměsta.

Pořád mě víc zajímá všechno kolem, než panička se žrádlem.

Dám si ráda, to jo.

Ale přijdu, až když mi to připomene škubnutím vodítka.
Asi proto mě z něj nepouští.

Ale když ono je toho kolem TOLIK zajímavého!

Tak se aspoň pokochejte, jak mi to v zapadajícím sluníčku sluší, no.
Když teda ještě nejsem hodný pejsek, tak jsem aspoň krásný pejsek!
Taky dobrý!



P.S. Héééj! Kdo jste hlasovali, že jsem zlobivá pažravá potvora?! No počkejte, to si budu pamatovat! :-)

DEN 8: ANKETA!

Jaká jsem dneska byla, to teprve uvidíme...

...zatím můžete hlasovat v anketě tady vpravo

DEN 7: JSEM ZLOBIVÁ POTVORA!

Jsem zlobivá potvora!

Aspoň to říkala panička.
Když zjistila, že dneska jsem sežrala celé půlbalení tousťáku.
Přitom s těmka ňamkama včera se to vůbec nedalo srovnat.

Tak jsem se teda aspoň tvářila provinile.
Víceméně.




Ále....potom jsme šly na myší louku a já vám, lidi, musím něco ukázat! Koukejte, jak STRAŠNĚ HODNEJ PES jsem! Sama od sebe, bez příkazu!

Koukáte? To koukáte, co?! Prostě jsem fakt talent, to jen tak někdo neumí, být ZÁROVEŇ zlobivá potvora a strašně hodnej pes!

Vezměte si třeba Dorotku - ta je furt strašně hodnej pes a tím to hasne.
Pff! Se mnou se vůbec nemůže rovnat.

Zeptejte se paničky, ta vám to potvrdí!

DEN 6: BYLA JSEM ZLOBIVÝ PES!

Zatímco byla panička v práci, vyčuchala jsem, že zapomněla v kapse bundy pytlík s ňamkami.
Prakticky plnej pytlík.

Tak jsem ho vytáhla a všechno jsem to sežrala.

Myslela jsem, že se na nic nepřijde, když mám všechny ňamky v žaludku. Prý mě ale prozradil nějaký cor-pes delicti. Musím si na něj příště dát pozor, na bonzáka jednoho.

Na procházce jsem byla vzorná, přibíhala, sedala, lehala...ale marná sláva, dneska jsem prostě zlobivý pes.

Ale stejně, řeknu vám, ty ňamky za to stály!

DEN 5: PLECHOVKOVÁ EUFORIE

Řeknu vám, dneska panička ten smečkový den dost flákala.

Žádná ňamková procházka.
Žádné čuchání a štěkání na drzé myši.

Na druhou stranu měla pravdu, že venku prší.
Kontrolovala jsem to asi dvacekrát.
Ovšem že prší na zahrádce, neznamená, že prší na myší louce, že ne.
Nebo jo?

Až večeře to všechno vylepšila.

Pravda, Dorotka si klidně hamounila z misky a já musela dělat prostná.
Furt taky sedni a lehni a sedni a lehni...
Připadala jsem si jako bažant na vojně.

(Hmmmmm...BAŽANT! To by bylo.)

Ale za každé lehni jsem dostala hrst žrádla, takže dobrý.

Dvakrát mi panička dokonce zapomněla říct lehni.
Jen na mě koukala.
Já na ni koukala.
Ona na mě koukala...

Tak jsem si lehla, aby si uvědomila, co zapomněla.
A ona mě hrozně pochválila a dala mi žrádlo! Supéér!
(Doufám jen, že to nejsou známky předčasné senility.)

A pak přišlo to nejlepší.
Dostala jsem vylízat PLECHOVKU!
Už jsem myslela, že doba plechovková je pryč a najednou takové štěstí!

Měla jsem takovou radost, že jsem si plechovku nakonec vzala s sebou na zahrádku a zapomněla ji tam. Ale nevadí, však ona tam zítra pořád bude!

V bříšku jako v pokojíčku, plechovka na verandě, suma sumárum fakt úspěšný den. I bez myší.

DEN 4: UŽ JE ZE MĚ HODNÝ PEJSEK!

Ale jen večer, doma.

Panička řekla: "Sedni."
Já si sedla.
Panička řekla: "Lehni."
Já si lehla.

Panička řekla: "Zůstaň!"

Panička šla pryč. Úplně pryč. Za dvoje dveře! Asi už se nevrátí.

Sedím jako přibitá.
Pořád sedím.
Ještě pořád sedím.

Panička se vrátila a dala mi večeři!
Jsem šťastnej pes!!!

DEN 4: SMEČKOVÝ DEN

Smečkový dny jsou fajn.

Ráno panička nikam nejde a je celej den s náma.  Dvakrát za sebou! A pak zase pár dní ne. Asi musí lovit.

Teď když o tom přemýšlím, trochu mě znepokojuje, že dneska nešla lovit. Poslední tři dny bylo žrádla nějak málo! Doufám, že zítra přinese mamuta. Nebo tak něco. Kdyby mě nechala, mohly jsme včera mít myši!

Když ráno panička vstala, myslela jsem, že by třeba mohla být ňamková procházka, ale místo toho šla umýt okna, abysme s Dorotkou líp viděly na ty drzé lidi, co si kolem nich klidně procházejí po chodníku, jako kdyby jim patřil.
Hodná panička, takhle se nám na ty drzouny bude mnohem líp řvát!
Jsme vynikající smečka!

Zrovna, když jsem myslela, že teď se bude ležet a čučet z okna, jde se ven. Super!
Na myšovou louku. Supééér!
Honila jsem kachnu!
Panička nebyla ráda. Asi proto, že jsem tu drzou opeřenici nechytila.

Víte co?
Myslím, že panička je takový automat na ňamky. Spouští se to přiběhnutím, psím pohledem a vzorným zasednutím.
Je dobrý to vědět.
Až mě přestane bavit čuchání, tak se u ní možná stavím pro něco na zub.

Pořád ještě nejsem hodný pejsek.
Nechápu proč.

DEN 3: JE TO DIVNÝ!

Je to FAKT divný.

Panička přijela domů. Nakrmila kočky. Jako chápete, KOČKY! A mě ne!
Ale naložila mě do auta. Což by mohlo znamenat výlet. Nebo veterináře.

Je to dobrý! Je to výlet! Super!!

Na tý louce byla strašná spousta čuchání.
A myši. Byly tam MYŠI!

Pak mě panička zavolala a já se teda šla podívat jak se má. A dala mi ňamku!

Pak jsem zase chvíli čuchala a zase se šla podívat na paničku. A byla z toho další ŇAMKA!

Pak jsme potkaly cizí čubu. Vůbec se mi nelíbila. A taky neposlouchala. Chtěla jsem jí šežrat, ale pán si ji odtáhl v poslední vteřině. Čekala jsem ňamku za statečnost, ale nic. Tak jsem šla zase čuchat myši.

Ještě prý nejsem hodný pejsek.
Ale pracuje se na tom.

DEN 2: DIVNÁ PROCHÁZKA

To byla dneska divná procházka!

Teda jako samozřejmě bylo super, že jak panička přišla z práce, šlo se ven. Úplně jsem zapomněla, že mám vlastně hlad. Nejradši bych běžela tryskem, ale panička mě brzdila. Otrava.

A pak to začalo.

Chci se vrhnout skokem vyštěkat toho drzého psa za plotem....a ono mě vodítko dál nepustí. Párkrát poskočím. Nic. Štěknu. Nic. Ještě párkrát poskočím. Furt ani ťuk. Chvíli stojím a čučím do dáli.
Pak už toho není moc, co dělat. Tak zkusím jít blíž k paničce a to zjevně jde.
"Ahoj paničko, proč nejdeme dál?"

A víte, co? Panička mě pochválila a dostala jsem ňamku!!! Nechápu, ale SUPER!

Svištím si to dál a najednou zase... stop. OTRAVA! Stojím, čučím, zkusím zatáhnout, stojím, čučím. Jdu k paničce. A hele, zase ňamka! To je DOBRÝ!

Panička teda na konci procházky mrmlala něco o tom, že mi to jako chytrému psovi teda mělo už dojít, ale když kolem je prostě takového čmuchání a drzých psů a lidí a aut a..a..všeho.

Až když už jsme byly skoro doma, něco mě napadlo.
Je to jen taková teorie, ještě si nejsem jistá, ale mám pocit, že je možné, že když se panička zastaví a já se k ní vrátím, tak je z toho ňamka. Zní to jako hloupost, já vím, ale přece jen...musím to příště ještě víckrát vyzkoušet!

Jdu si lehnout na okno a budu o tom přemýšlet!

Vaše Jenny.

DEN 1: SUPER VÝLET!

Dneska jsem byla s paničkou na super výletě!

Naložila mě do auta. Super!
Odjely jsme k velké louce se spoustou zajímavého čuchání. Super!
Dva psi se mě pokusili nakrýt. Super!
Ale panička je nenechala. Super!

Celou dobu si povídala s nějakým pánem o tom, jak ze mě bude hodný pejsek. Sup....er??
Prý je potřeba mě pozitivně motivovat. Supééér!
Ta část o tom, že krmení budu dostávat jen na procházkách, se mi ale teda moc nelíbila.

Přijely jsme domů. Super!

NEDOSTALA JSEM VEČEŘI!
A kočky přitom tu svoji dostaly.

Můj život ztratil smysl.
KDE - JE - MOJE - VEČEŘE?!?!!!