DEN 47: KOST PATŘÍ PSU

To prý kdysi řekl nějakej Žižka.

Musel to být hrozně fajn člověk. Chytrej chlap. Sympaťák.
Měl naprostou pravdu.

Taková MORKOVÁ KOST...

Teda je to skoro rouhání, ale ta je možná, MOŽNÁ ještě lepší než plechovka.

Musím o ní jednou taky napsat báseň.

Akorát teď nemám čas.

HLODÁM.






Ještě hlodám.
(Hlodání, hlodání, všechny smutky zahání!)

Pořád ještě hlodám.
(Páč nikdo nemůže být smutnej, když má KOST!!)

Tak.

DOHLODÁNO JEST.

Ale pár dní si ji ještě nechám a budu ji blaženě olizovat.
Kost - to je prostě dlouhodobej projekt!