DEN 42: TA DRUHÁ

Každou chvíli se tu o Dottce zmíním, ale vlastně jsem vám ji ještě pořádně nepředstavila.
Tak to jdu napravit - tohle je Dorotka.

Ve skutečnosti je ve smečce dýl než já, ale o tom se nemluví, protože JÁ jsem velká šéfová.
Teda po paničce, samozřejmě!

Takováhle vystrašená, ustaraná myš to byla, když si ji panička vzala z útulku.

Ve smečce tenkrát byla ještě důstojná, stařičká Zara. Na chvíli jsme se dokonce potkaly všechny tři.

Teď už jsme jenom dvě a šéfuju tomu samozřejmě já.
Disciplína musí být, že jo. Až mě občas musí panička okřiknout, když zapomenu, že je Dottka mnohem menší než já.



Dorotka a Zara

Nechápu sice, proč bych si s ní nemohla kutálet, ale když si to teda panička nepřeje, tak budiž, no.

Nakonec je fakt, že i když je malá, štěkat umí Dottka pořádně. Když je potřeba seřvat nějakého drzého pěšáka pod oknem, opře se do toho tak, až drnčí tabulky.

A kdybychom ji neměli, neměla bych komu šéfovat.
Což by byla teda FAKT škoda.

Akorát do tý postele by nás panička mohla brát obě. ¨
Já například krásně hřeju!

Kompletní smečka

A umím se postarat, aby panička nezaspala!
To jí takhle strčíte čumák do obličeje...




Takhle pěkně jsme si hrály na zakousnutého psa



Dotty smí s paničkou do postele a já NE!