DEN 32, 33 a 34: HLADOVÉ DNY

Tak jsme zase byli na Smečkovišti.

A řeknu vám, byl to očistec!
Takových dobrých věcí kolem!
Takového JÍDLA!!!

A myslíte, že mi dali?!
HOUBELES.
Musela jsem se PÁST!
Musela jsem chroustat BRAMBOROVÉ SLUPKY abych vůbec přežila!

Ani můj pohled věrného psíčka nefungoval.
Panička má prostě strašně drsné kamarády.

Nezbylo mi, než to vzít do vlastních tlapek.

Sežrala jsem pár nehlídaných mufinů.
Zvrhla jsem na sebe nehlídaný plech s kotletami.
(To byl smutný okamžik, protože kotlety mi sebrali! Ale zlila jsem se olejem, takže jsem byla nádherně mastná, chutná a voňavá. Olizovala jsem to ze sebe celý večer. To bylo BLAHO!)
Sežrala jsem dva zbytky večeře dvěma různým lidem.
Umyla jsem nespočet talířů.
Něco ti prozradím, paničko - víš, jak jsi našla pod pohovkou ten prázdný obal od plátkového sýra? Tak ten původně nebyl prázdný! Teď už je.
No prostě dělala jsem, co jsem mohla.

Jako uznávám, dostala jsem každý den snídani. A svačinu. A večeři. Ale to se vůbec nepočítá.
Víte, kolik toho takový pes naběhá při obraně Smečkoviště?
To se pak nedivte, že vyhládne.
Ale stejně to bylo BOŽÍ!!!

Nemáte nějaké žrádlo pro malé pejsky?

To Dottka je nadšená furt