 |
| Ilustrační foto - do tohohle pelíšku jsem nemohla! |
Teda přesněji špatně otočila tím chytrým kolečkem na psích dvířkách.
Bezelstně jsem uprostřed noci usoudila, že je čas jít se proskočit na zahrádku.
Ven to šlo snadno.
Trochu jsem si začuchala.
Štěkla na drzé kočky, co tam sice nebyly, ale mohly být!
Pak hupky, šupky, zpátky domů...A ZRADA!!!
Strčím čumákem do dvířek...nic.
Plácnu do nich tlapkou...a ono zase nic.
PLÁC! PLÁC! PLÁC!!! PLÁCPLÁCPLÁCPLÁC!
Nepovolily.
Nikdo mě neslyšel.
Tak jsem strávila smutnou a osamělou noc na verandě.
Úplně sama, samotinká.
Opuštěná pesa.
Stočená do klubíčka na dvojmo přeložené načechrané peřině.
Pod kterou je tlustá matrace z pohovky.
No dobře, dobře, je to teplé, měkké, pohodlné....
ale já chtěla DOMŮ za smečkou!
Panička se mi teda ráno strašně omluvila, ale pak to zazdila poukázáním na to, že si za to můžu sama.
Kdybych prý nežrala venku hnusy, nemusela zavírat dvířka a nespletla by se, když je chtěla zase otevřít.
Teda, paničko, že se nestydíš! Takhle vinit ubohou oběť vyobcování z pelíšku!
Dneska večer mě ven nedostanou, ani kdyby se kočky pářily přímo na verandě.
No comments:
Post a Comment