DEN 77: JAK ŠEL ČAS...

No tak nejdřív jsem samozřejmě byla štěně.

Určitě jsem byla roztomilá a okouzlující, akorát si na to teda moc nepamatuju. Ale asi je to dobře, protože to prý jinak nebylo nic moc.

Pak jsem byla v útulkovém depozitu. Byla tam spousta kámošů a já jim všem šéfovala. Aspoň tak si to pamatuju JÁ.

Když si mě tam vyzvedla panička, nebyla jsem si tak docela jistá, do čeho jdu. Tak jsem byla radši preventivně hodná a celou cestu autem jsem ležela jako pecka jejímu kamarádovi na klíně.

To bylo naposled, co jsem byla hodná, říká panička. Ale to ona jen tak špásuje.

Pak jsem měla stádium "hrozně chlupatá".

Vidíte ty uši? Super, že jo?

To bylo moje rebelské období.

Zvažovala jsem piercing, ale pak jsem udělala scénu při očkování a panička mi vysvětlila, že piercing taky píchá, tak jsem to zase zavrhla.

Z chlupatosti a  nohatostí jsem posléze vyrostla a stala jsem se krásně uhrančivě černou a lesklou.
Doufala jsem v nějakou filmovou kariéru, ale vzhledem k tomu, že pouze dvě fotky se povedly tak, že jsem na nich nebyla vidět jako rozmazaná černá čára, neměla jsem dost velké portfolio, aby si mě v Hollywoodu všimli. Jejich škoda.

Poté následovalo moje filozofické období (znáte to - meditace, rozjímání, hluboké ponoření do svého podvědomí, uvažování o cestě, kterou se dál vydám, o smyslu života a vesmírů a vůbec), které trvalo cca 15 minut.










Nakonec jsem se rozhodla pro literární kariéru, a taky panička zmiňovala, že by mi vůbec neuškodilo, kdyby se ze mě stal HODNÝ PES...a tak vznikl tenhle BLOG. A takhle mě znáte....šílenou a geniální a vzornou a ne-zas-tak-vzornou, majestátní a rozpustilou, ale za všech okolností s opravdu UHRANČIVÝM POHLEDEM!

 KUK!