Teda kromě žrádla. Žrádlo je BOŽÍ!
A kromě plechovek. Ty jsou taky BOŽÍ!
A honění myší.
A drbání pod bradou.
A žrádla.
Aha, to už jsem říkala. Ale to nevadí, protože žrádlo je MOC BOŽÍ!
Ale to úplně, úplně nejlepšejší na světě je, když je všechno jako obvykle.
Panička je doma.
Krmí nas jako obvykle.
Vstává a chodí spát jako obvykle.
A před spaním dostaneme granulky jako obvykle.
A ráno nedostaneme nic, jako obvykle (no jo, já vím, to je není zas tak super, ale zase se na to dá spolehnout).
A večer dostanu vylízat konzervu, jako obvykle.
Život je fajn. Rutina je nejlepší přítel psa.
Teda panička je nejlepší přítel psa, ale rutina je těsně druhá!
Však víte, jak to myslím.
A teď si jdu jako obvykle trochu pohonit kočky před spaním.
Určitě to mají taky tak rády, jako já.
P.S. Tady na fotografii romanticky čuchám k anglickému zvonku, který panička pracně vypěstovala na Smečkovišti. Že jsem na něj o pár chvil později šlápla, to byl čistě nevinný omyl. To se může stát každému, kdo má čtyři nohy!
No comments:
Post a Comment