Nejdřív byla hrozná rána.
Pak to všude modře blikalo, jezdily tam velký červený auta a hemžila se tam spousta lidí.
I panička dělala divný věci - místo, aby spala s Dorotkou v pelíšku, chodila ven a zase dovnitř, tvářila se vážně a říkala "Dej pokoj, Jenny".
A já vám byla TAK HODNÁ!
Ani jsem neštěkla, i když mě ty davy pod okny pily krev.
Chodila jsem za paničkou, kdyby potřebovala psí podporu (psí PODPORU, to jen kdyby někdo NÁHODOU četl "psí potvoru"!) a byla jsem celá připravená být HRDINNÝM PSEM.
Ale stačili na to prý hasiči sami, tak nic, no.
Tak to jdu teď dospat, abych mohla být aspoň HRDINNÝM HLÍDAČEM, jako obvykle.
No comments:
Post a Comment