Dokonce smí spát na paniččiným polštáři!
Což je STRAŠNĚ NEFÉR vůči ostatním pejsků.
Zejména teda mně.
Prý je to proto, že jsem na ni v noci vrčela a ona se pak bála a nevyspala se.
Tak jako jo. Připouštím. Nějaké vrky tam byly.
Ale to bylo v mém vrčavém období a to už je dávno pasé. Jenže některé předsudky se holt s chudákem psem táhnou furt dál.
Tak jsem najela na novou taktiku.
Spím těsně za dveřmi. Nebo přesněji spím připláclá na dveře. Zvenku.
Večer přijdu, dávám si záležet, aby bylo slyšet, jak HROZNĚ SMUTNĚ ťapu po podlaze.
ŤAP.
ŤAP.
ŤAP.
FŮŮŮŮŮŇ!
S hlubokým zafuněním se svalím na dveře. Povzdechnu si. Pěkně procítěně, aby to panička slyšela a styděla se, že je taková krutá na hodné černé pejsky...a čekám.
Zatím to teda nefunguje.
Tak aspoň když jde náhodou panička v noci čůrat, tak vstanu a vyčítavě na ni koukám. Obávám se ale, že ty psí oči, co na ni dělám, jsou totálně vyplýtvané, protože tuhle se o mně prakticky přerazila. Když přehlédne velkého černého psa, nejspíš přehlédne i ty velké psí oči.
Ale já se nevzdávám.
Pracuju na tom.
Uvažuju, že začnu srdceryvně pokňukávat.
Jestli ani to nezabere, tak už teda nevim.
No comments:
Post a Comment