DEN 31: JEN TAK DEN

Ráda bych napsala, že jsem dneska skoro ulovila jelena.
Nebo že jsem hrdinně ubránila dům proti útoku záludných chodců pod oknem.
Že jsem ulovila tucet myší.
Že jsem se nabourala do skříně a sežrala kočkám osm kapsiček žrádla...

...no dobře, to poslední je pravda.

Ale je to jejich vina, měly si ho hlídat.
A ta skříňka se neměla záludně otevřít, když jsem do ní úplně náhodou narvala tlapu.
Měla zarputile odolávat, to mají skříňky v popisu práce.

Ale teda kromě toho případu osmi kapsiček, jsem jinak celý den spala na okně.
Teď taky spím na okně.

Zažívám ty kapsičky.

Zítra prý pojedeme na Smečkoviště, tak musím nabrat síly.
Však to tam zase všechno vyběhám!

DEN 30: APO...co?!

Dneska panička přinesla divnou věc.

Bylo to celý fialový a hrozně krásně to vonělo.
Hrozně, HROZNĚ MOC krásně to vonělo.
Ale nedalo se do toho dostat.

Bylo to týrání pejsků!
Žvýkala jsem to.
Zkoušela jsem to házet na zem z pohovky (to funguje na ten báječnej míček, co z něj vypadávaj ŇAMKY)...a nic.

A panička furt: "Aport!"
A já žádnýho porta neznám, tak jsem si zkusila lehnout, ale to nebylo ono.


Pak mi panička tu fialovou frustrující fujtaflu vzala a když mi já vrátila, koukal z ní kousek PÁRKU.
PÁRKY jsou BOŽÍ!!!
Tak jsem ho sežrala.

A panička zase: "Aport!"

A já zase nic.
Tak za chvíli zase povytáhla kousek párku.
Tak jsem ho taky sežrala.
PÁRKY jsou BOŽÍ!!!

A pak paničce došel ten aport nebo ten párek, tak už nebylo nic.
Ležím si tu, žužlám ten fujtajfl a čekám, jestli se v něm neobjeví párek.
Zatím nic. O vývoji vás budu informovat!

P.S. Už jsem říkala, že párky jsou BOŽÍ!?
P.S.II Užrala jsem té fialové věci jedno tykadlo a panička mi ji sebrala. Je po aportu. Jen se bojím, že je i po párkách :-(

DEN 29: PANIČKA MÁ MÁLO NOHOU

Miluju svoji paničku.

Je skvělá lovkyně, nosí domů ŽRÁDLO!
Krásně mě umí podrbat, hlavně pod krkem, to miluju.
Dává mi ŇAMKY!
Je skoro dokonalá.

Jenom...má málo nohou.
Dvě.
To je sotva 50% ideálního stavu.
A jednu si zvrtla.

Jsem zničená.
Myší louka je v nedohlednu.
Panička má na noze nějaký šedivý pružný hnus, který nesmím žužlat.
Vůbec si nejsem jistá, jestli NEDOJDE ŽRÁDLO?!

Vidím jedinou možnost.
Dostojím své smečkové povinnosti.



Paničko, pusť me ven, půjdu LOVIT!
Dottka tě zatím ohlídá, neboj.
A já přinesu k obědu MYŠI pro všechny!

DEN 24, 26, 27 a 28: HRDINNÁ OBRANA SMEČKOVIŠTĚ

Vyrazily jsme s paničkou a Dorotkou na Smečkoviště.

Těšila jsem se, jak proženu kočky a krtky, to jsem ovšem ještě netušila, jak dramatické úkoly mi připadnou!

Tak například ráno bylo nutné paničku vzbudit.
To se dělá tak, že jí strčíte do obličeje ČUMÁK!
To byste neřekli, jakou má panička vždycky radost!
Pak je třeba chvíli nyvě hledět do dáli a vypadat přitom majestátně.
A pak se jde na ty kočky.

Já umím chodit ze schodů.

A Dottka ne. Chi-chi-chi!

Jsem zlý a zlomyslný pes, říká panička a Dorotku nosí.

To není fér.

Taky chci nosit!


No a pak to začalo!

Smečkoviště bylo v ohrožení! Útočili na nás ze všech stran!
Chodili tam PSI!
Chodili tam KONĚ!
A úplně nejhorší byly DĚTI s POMLÁZKAMA.
Určitě šly po našem žrádle!

Uchránily jsme s Dottkou Smečkoviště jen s vypětím veškerých sil.
Bylo to fakt o fous!
Dokonce i Dottka se zapojila.

Ono je Smečkoviště fakt super.
Jenže má těch stran STRAŠNĚ moc.
A musí se to obíhat!
A je to STRAŠNĚ daleko.
Sledujte!!!

To se nejdřív štěká na jedné straně.
Pak se to musí tryskem oběhnout.
A pak se štěká zase na druhé straně.
Taky tam mohli postavit zkratku přes stodolu.

Panička říkala, že jsem šikovná, že bráním perimetr.
Já jsem teda hlavně bránila svoji paničku a svoje ŽRÁDLO.

Mám ubroušený nožičky, asi ze mě bude jezevčík.

Tak tady máte aspoň jednu dog face na rozloučenou a já to jdu dospat!

DEN 23: JSEM GP-pes

Jsem GP-pes.

Mám GPS.

Přišla včera.

Testuju ji dnes.




Jako takhle - na psí čumák to teda nemá.
Mě stačí, když navětřím a vím, že TÁMHLE kousek je panička.
Nebo ŽRÁDLO.

Ovšem panička nemá tak kvalitní čumák, tak má místo něj GPS.
Teda JÁ mám GPS, jako takovej externí paniččin čumák...ehhh...zapomeňte na to.

Tak tady jsem například já a panička. Tak asi dva metry od sebe.

Paničko, pokud to chceš opravdu používat, tak mě musíš PUSTIT!

V každém případě jsem prostě pes, co jde s dobou.
Pes pro 21. století.

A navíc mi to sluší, že jo?!

DEN 22: PSÍ POČASÍ

Psí počasí!
Pche!
To bych ráda, kdo vymyslel takovou hloupost.
Protože dneska to bylo teda velmi NEPSÍ počasí!!!

Že to nebude na louku, to mi bylo jasné.
Ale třeba aspoň malá procházka?
Za plotama je tam spousta drzejch psů, kterým jsem už dlouho nevynadala.

Vyčíhly jsme s paničkou moment, kdy vysvitlo sluníčko.
Čapla mě a Dottku a řítily jsme se ven...

No nebudu vás napínat.
Za dvě minuty začalo padat TOHLE:

Až jsem se nebyla jistá, jestli to třeba není k jídlu.
To se vždycky vyplatí prověřit.
Ale nebylo.

Bylo to divné.
Bylo to otravné.
Bylo toho moc.



Tady vidíte, jak pomalu zapadávám.
Už jsem sotva vidět.
Ještě chvíli a už mě nikdo nenajde!

 

Naštěstí mě panička nakonec přece jen zachránila, takže asi budou další příspěvky.
A doufám, že taky bude lepší počasí!

DEN 21: PODLÝ PODRAZ NA HODNÉ PEJSKY!

Moje milovaná panička mi provedla strašnou věc!

Jen si to představte - přijela z práce jako obvykle.
Naložila mě do auta, jako obvykle.
Přihodila Dorotku, což je OK.

Tak se těším, že bude myší louka, jsem celá nachystaná na procházku...

Jo, houby procházka!
Jely jsme k veterináři!
A píchnul mě do kožichu!!

Pak jsme teda šly na procházku do lesa, ale tím už to panička nezachránila
Budu se na ni celý večer vyčítavě tvářit, třeba z toho kápne extra piškot.

Kápnul!

Tuším zradu!!!

Dorotka zatím ne!