DEN 101: NEBUDE ZE MĚ HODNÝ PES

 Tak jsem vám o tom uvažovala.

A dospěla jsem k poznání.

K hlubokému, zásadnímu poznání.

Já nikdy nebudu hodnej pes.
.
.
.

Když jde o žrádlo.
.
.
.
Prostě si nemůžu pomoct, no.
.
.
.

Hello, I am Jenny. Máte ňamku?

DEN 100: CHIPSY S PŘÍCHUTÍ OPALOVACÍHO KRÉMU

....tak nějak chutnají touhle dobou moji lidi.

Horko je sice příšerné, ale zase dělá z lidí kolem ŇAMKY!

Jsou nááádherně slaní. Jako chipsy. Ale lepší.

A k tomu mají někteří příchuť kokosovou, jiní niveovou a ze všeho nejvíc mi chutná faktor 50.

A má to ještě jedno plus...konečně si nestěžují, že když je důkladně olízám, je jim zima, jak osychají!

Akorát to má negativní vliv na chování. Teda ne na to, jak se chovám, ale jak chovají mě. Když se přitulím, tak prý hřeju, no...To je toho, zase budete slanější a já vás víc olížu. Takové pes-petum mobile.

DEN 99: O POČASÍ

Počasí jsou různá.

Tak například je mokro.

To je pes pořád navlhlej, krásně voní psovinou a má šanci se důkladně zapatlat blátem.

Nebo je kosa.

To je pes šťastnej jak blecha (i když těch jsem tu a tam pár v kožiše měla a nijak zvlášť šťastně nevypadaly), válí se jako štěně, žere rampouchy a když čůrá, dělá to boží žlutý vzorečky.

A pak je teplo.

To může být různý.

Příjemný teplíčko, kdy pes může usnout na sluníčku a probudit se s krásně vyhřátým kožichem.

Nepříjemný horko, kdy se vám za pár minut záda rozpálí jako žehlička a leží se někde na dlaždičkách a funí se.

A hnusný horko, jako je teď.

Mám na to jedinou možnou odpověď.

Línám!

Jako vzteklá.

Jestli to takhle půjde dál a bude hůř, jak panička vyhrožuje, nejspíš ze mě brzy bude mexickej naháč.

DEN 98: VELEZRADA!

 Víte, jak jsem si včera stěžovala, že panička ňuchňala úplně cizího psa?

Kdybych byla bývala věděla, co se stane dneska, tak bych nehnula ani uchem.

Ňákej cizí pes.

Jeden.

 PCHE!

Protože dneska panička někde byla a ňuchňala tam ŠTĚŇATA!!!

Spousty štěňat.

Mraky štěňat.

Záplavu štěňat!

Měla od nich ocumlané kalhoty!

No věřili byste tomu?!

Já bych tomu taky radši nevěřila, ale čumák mluví jasně.

Čumáky se nikdy nepletou.

Jsem totálně a naprosto zhrzená.

Čuchací kontrola potvrdila všechny mé nejhorší obavy.

(Toho rozmazání and Dorotkou si nevšímejte. To není počátek svatozáře, to je nahrubo odretušovaná miska, aby to Dorotce líp slušelo. Já bych samozřejmě takovou retuš nepotřebovala. Mě to sluší i s miskou na hlavě.)

DEN 97: PANIČKA JE ZRÁDCE!

Panička přišla domů, letím ji nadšeně vítat jako obvykle, navětřím...a víte co?

ONA NĚKDE DRBALA CIZÍHO PSA!!

A ještě hůř - ČUBU!

To teda fakt nechápu.

Jak může docela klidně někde drbat úplně cizí čoklici, když má doma MĚ?!

Jsem uražená a nejmíň do večeře s ní nepromluvím.

Tak!

DEN 96: NEMÁM RÁDA PLACATÝ VĚCI

Teda samozřejmě já MÁM RÁDA placatý věci.

Například placatý psí tyčinky jsou fajn.

A placatý vodítka taky - když znamenají, že jdeme ven.

A taky jsem ráda placatej pes, když je venku horko a já jsem uběhaná.

Ale co FAKT nemám ráda, jsou placatý věci, co se nedaj odčumákovat z podlahy.

Jako třeba tahle.

Když si s ní hrajeme, je to cajk.

Panička to hází, já za tím běhám, pak se o to taháme a utužujeme smečkové vztahy (zatímco Dorotka na to kouká z bezpečné vzdálenosti, abych na ni v tom nadšení nešlápla. Což občas šlápnu, no.)

Jenže dřív nebo později se stane, že ta modrá placatá věc přistane na placatém povrchu...a je to v háji.

To aby si pes obrousil čumák, když se to snažím zase vzít do tlamy. Zespoda to nejde, zeshora to nejde, když do toho praštím tlapou, drze se mi to pošklebuje.

No tak, paničko, zvedni mi to, ať si můžeme zase hrát, jo?

DEN 95: JAK JSEM (NE)BYLA HRDINNÝ PES

V naší ulici se včera v noci děly věci.

Nejdřív byla hrozná rána.

Pak to všude modře blikalo, jezdily tam velký červený auta a hemžila se tam spousta lidí.

I panička dělala divný věci - místo, aby spala s Dorotkou v pelíšku, chodila ven a zase dovnitř, tvářila se vážně a říkala "Dej pokoj, Jenny".

A já vám byla TAK HODNÁ!

Ani jsem neštěkla, i když mě ty davy pod okny pily krev.


Chodila jsem za paničkou, kdyby potřebovala psí podporu (psí PODPORU, to jen kdyby někdo NÁHODOU četl "psí potvoru"!) a byla jsem celá připravená být HRDINNÝM PSEM.

Ale stačili na to prý hasiči sami, tak nic, no.

Tak to jdu teď dospat, abych mohla být aspoň HRDINNÝM HLÍDAČEM, jako obvykle.