Wednesday, 10 June 2015

DEN 87: LIDI NEMAJÍ RÁDI PEJSKY?!

Právě jsem zjistila, že lidi nemají rádi pejsky.

Asi.

A je to moc smutné zjištění.

Panička mi totiž četla článek o úslovích, týkajících se psů.

Čekala jsem, že tam bude něco jako "Kdo má psa, dál doskáče" nebo "Když se chodí pro vodu se psem, je to větší legrace", ale ono ne.

Řeknu vám, byly to strašné věci!

Tak třeba VYPESKOVAT. To prý znamená vynadat. No chápete to? Když někoho VYPEJSKUJU, tak má mít přece strašnou radost, no ne?

Nebo PSÍ POČASÍ! Já náhodou VÍM, jak vypadá psí počasí - trocha sluníčka, příjemně pofukuje, měkká tráva pod tlapkama...žádný déšť a vichr. Nechápu, jak na to lidi přišli!

A co třeba "JE MI POD PSA". To prý znamená, že je mi špatně.
Což je nesmysl.
Když je člověk pod psem, tak to znamená, že si hezky hrají, pes mu líže nos a oba jsou celí šťastní a spokojení. Náhodou, lidi by mohli být mnohem veselejší, kdyby si častěji dopřáli BÝT POD PSEM!

Aspoň že ne úplně všechno bylo tak negativní.

Tak třeba "pes, který štěká, nekouše", to dává smysl.
Nejde štěkat a kousat najednou.
To musíte střídat - ŠTĚK!-KOUS!-ŠTĚK!-KOUS!

A to nejlepší přišlo nakonec.

PES PŘÍTEL ČLOVĚKA.

To jsme.

A proto vám to všechno odpustíme.

Pac na to!

Tuesday, 9 June 2015

DEN 86: MOJE SBÍRKA

Mám tam míček, kelímek od jogurtu,
mřížku z kočičího nočníku a tři kosti!
Každý pořádný pes má svoji sbírku.

Jsou to věci, které žužláte.

Věci, na kterých spíte.

Věci, o které se taháte.

Věci, co postupně ožíráte.

Prostě věci, které máte rádi.

Bývají dost okousané, protože psi mají většinou rádi tak nějak zubama.

Nejlepší místo na sbírku je, když si to všechno nanosíte do pelechu.

Pak se můžete svojí sbírkou těšit i ve spaní.


Akorát panička mi ji vždycky jednou za čas probere a něco vyhodí. Je to smutné. Ale zase na druhé straně je to příležitost doplnit nové věci. Protože jinak bych se za chvíli do pelechu nevešla.

A to by teprve bylo smutné!

Monday, 8 June 2015

DEN 85: HLAVNĚ NENÁPADNĚ!

Jsou okamžiky vhodné pro smělou akci!

Drzý čumák lepší než poplužní dvůr.

(I když teda nevím, co je to poplužní dvůr a co bych s ním dělala. Leda by byl k žrádlu. Pak by to byla mnohem těžší otázka, co je lepší.)

V každém případě někdy však nastanou okamžiky, kdy je třeba se chovat nenápadně.

Našlapovat jako vánek.

Splývat se stíny v koutech.

Prakticky nedýchat. A hlavně nefunět!

Občas jsem tak dokonale nenápadná, až tam vlastně vůbec nejsem.

A pak se udělá CHRAMST!!! a ta ňamka/paniččina večeře/zbytek jogurtu, co vylizují kočky/čokoška zapomenutá na stole*/COKOLI jedlého... je MOJE.

A vo tom to je!


P.S. *) Čokoška je prý pro psy jedovatá. Určitě je to pomluva, co rozšířily kočky. Sežrala jsem 50 g, panička hysterčila s veterinářem a já byla šťastná jako blecha a v bříšku jako v pokojíčku!

P.P.S Dorotka je taky někdy nenápadná. Ale dělá to úplně špatně. Je nulová šance, že nějaká ňamka spadne POD pohovku!

Sunday, 7 June 2015

DAY 84: (NE)NECH TO!

Super den na Smečkovišti.

Mám novýho kámoše!

Krásně mě honil a drbal a říkal, že jsem chytrá!

Což znamená, že je to moc sympatickej člověk. A všímavej!

Naučil mě nový trik - to se položí na zem ŇAMKA.

Já jdu samozřejmě po ní, že jo.

A slyším NECHTO.

To není zas tak moc fajn, protože to znamená, že si tu ňamku nesmím vzít.

Ale hned potom dostanu jinou ňamku od něj. Což je cajk.

Tak jsem poctivě cvičila NECHTO a řeknu vám, že to byla fuška.

Nechala jsem se nacpat dvěma tyčinkama a pak jsme měli pauzu.

A v pauze jsem vylezla na křeslo, z křesla na kamna, podala jsem si pytlík s tyčinkama, kterej tam přede mnou uklidili (a zapomněli přitom na to křeslo, CHI-CHI-CHI!!) .... a všech zbylejch osmnáct tyčinek jsem SEŽRALA.

Za odměnu, že jsem tak pěkně dělala NECHTO.

Takže teď umím vlastně povely dva.

Nech to a SEŽER TO!

Ten druhej mi jde dokonce bez učení, podle toho je vidět, jak jsem přirozeně inteligentní!

Thursday, 4 June 2015

DEN 83: MŮJ PELECH, MŮJ DŮM

Nebo vlastně spíš můj dům - můj pelech.

Máme to ve smečce různě.

Například Dorotka má svoji vlastní tajnou schovávačku.

To musíte nejdřív za křesla..
...tam najdete mezi-pelíšek...
...a pak je rohová skříňka...
...ve skříňce další pelíšek...
...a v pelíšku Dorotka!

Občas jí tam strčím čumák, abych zkontrolovala, jestli tam nemá třeba nějaké ulité zásoby.
Nemá.
A panička mi pak vždycky vynadá, že nerespektuju cizí soukromí.


To MOJE pelíšky jsou přístupné všem.

Například MOJE pohovka.

A MŮJ okenní parapet.

Moje křeslo.

Moje druhé křeslo.

Můj pelech v obýváku...



A můj pelech v chodbě. Tam chodím na noc, abych měla klid. A taky to soukromí. Panička má pravdu, soukromí je fajn.



Tuesday, 2 June 2015

DEN 82: MÁM MNOHO JMEN

Čím víc máš jmen, tím víc jsi psem.

Nebo tak nějak.

Já jsem teda FAKT MOC psem, protože jmen mám teda spoustu.

Tak samozřejmě jsem Jenny, že jo.
A taky Magor.
Dokonce na to i slyším!
Protože jsem vzornej Magor.


Tím to ovšem zdaleka nekončí.

Hodně často jsem JennyDolu!
Myslím, že to je takový čestný titul, když se pohybujete ve vysoké společnosti.
Nebo na vysokých místech.

Vždycky na paničku šťastně zavrtím ocasem, aby věděla, jakou mi to zdvořilé oslovení dělá radost.

Asi jí to taky těší, protože ho obvykle pak několikrát zopakuje!


Další běžný titul je Jenny Dost!
To je asi něco jako Doc nebo DrSC.
DoSt. Doctor Scientiarum.
To by celkem odpovídalo, protože nejčastěji ho panička používá, když něco usilovně zkoumám.

Občas jsem taky Jedeš!
To je nejspíš v jidiš.

Nebo Fujjeto.
To zas bude nejspíš italsky.
Tipuju, že to znamená něco jako HodnyPes.

Protože HodnyPes, to jsem prostě já!

Monday, 1 June 2015

DEN 81: MŇOUCHY

Mám ráda mňouchy.

Jsou to příbuzné bzučáků z louky, ale nepíchají.

Zato chutnají skvěle.

V podstatě jsou to takové létající mňamky.

Když mňoucha probzučí barákem, je třeba se za ní vrhnout bez ohledu na nábytek.
Žádná židle, křeslo nebo dokonce stůl nejsou dostatečnou překážkou.
Všechno se dá zvrhnout nebo odkopnout, když do toho vložíte srdce.

A 12 kilo živé váhy v trysku.

Mňouchu obvykle doženete na okně.
Pak je potřeba do toho okna párkrát třísknout čumákem ve snaze ji polapit.
Krásně to drnčí a mňouchu to zmate.

A pak ji chytíte.
A sežerete.

Panička má velkou radost a říká, že jsem její černá mňucholapka.
Takový čestný titul, zřejmě.

Vaše
Mgr Jenny Mňch
(Magor Jenny Mňucholapka)